Fejeton o tom, jak důležité bylo vítězství týmu USA na letošním Ryder Cupu a jak na to reagovali poražení.

I po mnoha letech se bude určitě vzpomínat na to, jak neoblomný kapitán "Zinger" přesvědčil zkostnatělou PGA of America aby změnila systém výběru hráčů pro Ryder Cup. Vymínil si ne dvě - ale čtyři - divoké karty. A s šesti nováčky v týmu a třemi veterány, kteří v ústech ještě cítili hořkost posledních porážek, vyrazil do boje, v kterém neměl co ztratit. Právě tento fakt udělal z jeho pozice velmi "lukrativní" záležitost. Američané třikrát za sebou prohráli - mohli jen překvapit. A také překvapili - Anthony Kim, J.B.Holmes, Boo Weekly - to byla jména, která byla skandována desítkami tisíc fanoušků kolem fervejí. Paradoxně týmovému duchu Američanů tentokráte pomohla neúčast zraněného Woodse. Tým se stmelil, hrál jeden pro druhého a nad tím vším dohlížel kapitán Azinger. 

Dlužno však dodat, že druhá strana - tedy Evropané - usnadnili týmu USA cestu za vítězství. Především tedy Faldo. Vždy vtipný, ale také egoistický kapitán, který k sobě do týmu nominoval pouze jediného vice-kapitána - Olazabala. Zdá se, že tím "třináctým mužem" (o kterém často mluvil Azinger v souvislosti s domácím prostředím) byl nakonec právě Faldo. Hodně se bude mluvit o jeho rozhodnutí nechat Westwooda a Garcíu stranou v sobotu dopoledne... hodně se bude mluvit o jeho taktice v nedělních singlech, kdy bojovníky Poutera s McDowellem poslal až na závěr. A jejich body jen zmírnily porážku Evropy, namísto aby pomohly zvednout upadajícího ducha. Hodně se bude mluvit také o formě Sergia Garcíi. Zápas s Anthony Kimem nezvládl - ani výsledkově, ani psychicky. Olazabal musel stát po jeho boku celou osmnáctku (ehm, tedy vlastně čtrnáctku). I tak vztekle nakopl bag na odpališti dvanáctky - a vysloužil si bučení amerických diváků. Po právu!

Po třech porážkách přišlo vítězství pro americký tým. Je to dobře i pro Ryder Cup samotný. Tato prestižní a vždy velmi vyhecovaná soutěž má zase nový náboj. A my se už můžeme těšit za dva roky do Walesu.