To je jediné vysvětlení pro to, co se stalo v neděli v podvečer v Minnesotě - Tiger Woods prohrál major titul i přesto, že vedl před finálovým kolem. Neslýchané!

Jednou to přijít muselo, zní ze všech stran komentáře analytiků, kteří do úmoru probírají tu nebetyčnou drzost korejského hráče. 110 muž světových tabulek, nýmand, hráč, jehož jméno američtí komentátoři jen stěží vyslovují. A přeci - teď i hráč, který se postavil tváří v tvář světové jedničce a ... zvítězil!

Jak symbolické - nebyl to Mickelson, ani Harrington, ani García, ani nikdo z plejády "kvalitních" Američanů a Evropanů, kteří si myslí, že golf patří jen a jen jim. Byl to Korejec... navíc prakticky neznámý, který sňal z Woodse nálepku neporazitelnosti. Celých dvanáct let trvalo, než Tiger našel svého přemožitele. A znovu nám připomněl, že to jediné, co musíme, je jenom umřít - vše ostatní je relativní.

Nedělní bitva dvou rozdílných hráčů ukázala, že golf je přeci jenom sport o nepřesných přesnostech. Kdo ví, co by se stalo, kdyby Woods proměnil jeden ze svých birdie puttů na druhé devítce... kdo ví, co by se stalo, kdyby Yangova přihrávka ze 190 metrů na osmnáctý green byla jen o metr kratší... ale golf se na kdyby nikdy nehrál a hrát nebude. Dopadlo to, jak to dopadlo. Yang a celá Asie se raduje z vůbec prvního major titulu v golfové historii. A Woods bude na svůj patnáctý triumf čekat dále.

Možná, že letošní PGA Championship vejde do dějin jako Woodsův "kolaps"... možná, že vejde do dějin jako "asijský triumf"... ať tak, či onak bude se na poslední major letošního roku vzpomínat jako na souboj agresivity s konzervatismem. Jen role tentokrát byly otočené - agresivní byl Yang a konzervativní Woods. A to se v minulosti tak často nevídalo.