Možná si někteří golfoví příznivci vzpomenou na vyhrocenou atmosféru Ryder Cupu v roce 1999 v Brookline. Tehdejší klání je dodnes považováno za jedno z nejkontroverznějších v historii Ryder Cupu.

Snad právě tato nepříjemná zkušenost se podepsala i na další kariéře několika hráčů z evropského týmu. Televizní záběry, na kterých Američan Justin Leonard proměňuje dvacetimetrový putt na sedmnácté jamce jsou známy snad všem golfovým fanouškům. Stejně jako následná vřava, která vypukla na greenu i přesto, že José María Olazábal se na svůj putt stále ještě připravoval.

Tento Ryder Cup se zapsal do historie... a nejen do ní, ale také do kariér několika aktérů samotného klání – především těch na evropské straně.

Kapitán evropského týmu Mark James byl ve své funkci hodně často kritizován. Při volbě „divokých karet“ vsadil na Andrewa Coltarta a nechal doma legendy Bernharda Langera i Nicka Falda. Tato volba vyvolala především v britském tisku mnoho zlé krve, se kterou kapitán následně ještě pořádně zamíchal: nepostavil skotského hráče ani k jedné čtyřhře a tak se Coltart dostal na hřiště až v singlech proti Tigerovi Woodsovi! ... a pochopitelně prohrál. Stejný osud však čekal i dva další nováčky v Ryder Cupu – Jarmo Sandelina a Jeana Van de Veldeho. James se po Ryder Cupu ještě několikrát objevil v médiích především díky své knize Into the Bear Pit, ve které popisuje události v Brookline 1999. Mimo jiné zde hovoří o nedůstojném chování amerického týmu nebo také o velmi vyostřeném vztahu s Nickem Faldem, jehož dopis adresovaný rydercupovým hráčům vyhodil do koše ještě před začátkem turnaje. Po vydání knihy byl poté uvolněn z funkce vice-kapitána pro Ryder Cup 2001 a jeho kariéra se ubírala na seniorskou PGA Tour. Zde zaznamenal několik důležitých vítězství a tak se zdá, že jeho události nešťastného Ryder Cupu příliš neovlivnily.

Nováčci v evropských barvách však to samé říci nemohli. Paul Lawrie, který byl jedním z nich, zazářil v průběhu turnaje a patřil k výrazným postavám Ryder Cupu 1999. Společně s Montgomeriem odehrál všechny čtyřhry a v singlech porazil zkušenějšího Jeffa Maggerta. V následných letech ovšem Paul Lawrie jen vzpomínal na svou formu z předchozích roků. Přidal ještě dvě vítězství do svých statistik (2001 Dunhill Links Championship a 2002 Wales Open), ale to bylo vše. Zdá se, že stín Ryder Cupu 1999 na něm také ulpěl.

Jestliže „rydercupový stín“ visí nad Lawriem, tak co by měli říkat další? Například Jean Van de Velde ztratil příslušnost na European PGA Tour v roce 2002. Navíc se zranil při lyžování a neobjevil se na evropských turnajích v následujícím roce. Jediným světlým bodem v jeho další kariéře bylo vítězství na Madeira Island Open 2006. Ale ani tento triumf nerozehnal temné mraky, které se stahují nad jeho golfovou kariérou. Francouz nebyl schopen uhrát kartu na EPGA v roce 2008, 2009 a ani pro letošek. A tak jedinou vzpomínkou na něj zůstává jeho dramatický kolaps při The Open v roce 1999.

Snad nejhůře však dopadl Jarmo Sandelin. Další nováček při Ryder Cupu 1999 také nastoupil až v singlech a tak si ze hřiště Brookline odvezl jen ty nejhorší vzpomínky. V jeho další kariéře však najdeme pouze jeden výraznější zápis – vítězství na BMW Asian Open 2002. To však bylo úplně vše. Od té doby se švédský hráč trápí a osciluje mezi evropskou PGA Tour a nižší Challenge Tour. Dá se říci, že i jeho se prokletí Ryder Cupu 1999 dotklo velkou měrou.

Ryder Cup má být pro nováčky odrazovým můstkem k lepší budoucnosti. Brookline 1999 však byl pro těchto několik Evropanů spíše pohřebištěm jejich nadějí. Možná, že kdyby si dnes mohli vybrat, raději by snad na Ryder Cup 1999 ani tehdy nejeli.