|
Napsal Vít Koďousek
|
|
Pondělí, 23. července 2007 |
(23.7.07) Stojím u putting greenu těsně před rozehrávkou na letošním The Open. Vedle mne se rozcvičují García a Harrington. Ir obklopen týmem lidí, García jen sám s kedíkem...
Možná to zní divně (trochu "a la america"), ale myslím si, že nastal čas aby García najal do svého týmu i psychologa. Ne psychiatra, tak hluboko jeho krize ještě nedospěla - ale psychologa.
Harrington před drahnou dobou začal pracovat s všeobecně uznávaným Bobem Rottelou - a vida spolupráce se zůročila. Ano, je to jednoduché být po bitvě generálem a dávat do souvislostí věci předtím netušené. Ale měl jsem možnost sledovat oba hráče jak při přípravách, tak i při tiskových konferencích. Sergio byl věčně podrážděný, na některé otázky odmítal odpovídat a vůbec působil velmi nevyrovnaně. Oproti tomu věčně usměvavý Harrigton si hrál se svým synkem, špásoval s manželkou, ale jakmile přišlo na hru byl nesmírně soustředěný. V tom se myslím lišil od mladého Španěla nejvíce.
"Viděli jste na šestnáctce jak se míč odrazil od vlajky o dalších několik metrů dále? Mám pocit, že na hřišti nehraji jen proti svým protivníkům, ale i proti někomu "dalšímu"," plakal po prohraném souboji Sergio García. "Moje putty objíždí jamky, ostatním to tam padá. To je opravdu divné." To není "pláč" amatérského golfisty po dalším nevydařeném turnaji - to jsou slova profesionála, který by měl mít k "fňukání" daleko. Porovnejte to s následujícím: "I po té eskapádě na osmnáctce jsem věřil, že nic není ztraceno. Nějak jsem si nechtěl připustit, že jsem prohrál." To jsou naopak slova Harringtona, který u rozhodčích sledoval, jak si na osmnáctce povede jeho největší soupeř.
Ten, kdo viděl Garcíu během posledního kola měl možnost sledovat jeho ustrašenou duši. Nebyly to oči vítěze, které se směle dívaly do dáli. Snad nejpatrnější bylo jeho malé sebevědomí v rozehrávce. "Příhoda" na šestnáctce v play-off jakoby podtrhla fakt, že García prostě "golfového Boha" o své vůli po vítězství nepřesvědčil. Stejně jako loni... stejně i letos. Čím dříve se naučí prohrávat se ctí, tím dříve začne vyhrávat. Protože plakat nad nepřízní osudu ještě nikdy nikomu k vítězství nepomohlo!
Máte co říci k tomuto tématu? Rádi si váš názor přečteme. Pište na
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
. |
