|
Napsal Vít Koďousek
|
|
Úterý, 15. července 2008 |
|
Fejeton Víta Koďouska o nejstarším majoru světa - The Open.
Je to pro mne každý rok velký svátek - The Open. Musím se přiznat, že mezi všemi turnaji, které jsem kdy navštívil je právě tento mým nejoblibenějším. Jednak se o to stará atmosféra turnaje, která se koná v golfově velmi znalých končinách - na britských ostrovech. Pamatuji si jednu ze svých prvních příhod, která atmosféru dokumentuje. Stalo se to v malém městečku Troon, které hostilo Open. Procházel jsem se tímto přímořským místem a přede mnou šly dvě staré babičky. Když jsem se docházel, zaslechl jsem mimoděk jejich rozhovor: "Viděla jsi tu parádní ránu Ernieho Else dnes, Mary?" "Pochopitelně Kathy. Ta hole-in-one na šestce byla prostě nádherná!" Byl jsem tehdy šokován. Dvě skoro sedmdesátileté dámy se baví ne o penzi, neschopných dětech nebo počasí - ale o golfu! To se může státo opravdu jen v Británii. Od té doby uběhlo hodně vody a já jsem se mohl přesvědčit, že britské ostrovy jsou opravdu kolébkou golfu. Proto se na The Open Golf Championship vždy velmi těším. Momenty, kdy kolem greenu stojí tisíce lidí, ale slyšeli byste špendlík spadnout mi znovu a znovu nahání husí kůži. Momenty, kdy vidíte plakat největší světové hráče, kteří právě zvítězili v nejstarším majoru světa jsou neopakovatelné. Pro ty momenty a prožitky sem jezdím stejně jako desítky tisíc ostatních. Protože právě tyto chvíle dovolí spojit se s tou nejryzejší esencí golfu. Prožíváte souboje jednotlivých hráčů jako své vlastní. Cítíte tu obrovskou vůli po vítězství a zároveň i ohromný cit pro férové chování. A nakonec, když vidíte na osmnáctém greenu vítěze se stříbrným džbánkem máte na chvíli pocit, že tam stojíte i vy. Takže mne teď omluvte, jdu pomalu balit kufry, protože letadlo směr Royal Birkdale už čeká. |
